Klavírista Tigran Hamasyan prožil formativní roky na losangeleské a newyorské scéně, arménské kořeny však ve své hudbě nikdy nezapíral. Právě naopak. Nyní se vůbec poprvé pouští do kultovních skladeb Velkého amerického zpěvníku, a to bez bázně a přehnaného respektu.
Mezi pianisty je Hamasyan unikátní postavou. Vyniká schopností přiblížit sofistikovanou a náročnou hudbu širšímu publiku. „Skládám a hraju to, co vychází z mého srdce – v tom je zřejmě ten trik,“ vysvětluje si tuto skutečnost sám klavírista, který měl už jako batole sklon hrát si místo běžných dětských hraček s magnetofony či klavírem. Ostatně už ve třech letech hledal způsoby, jak na klavír zahrát písničky Beatles, Louise Armstronga, Led Zeppelin, Deep Purple či Queen. Když mu bylo šestnáct, přestěhovala se jeho rodina do Spojených států, kde Hamasyan záhy vyhrál řadu klavírních klání, například hlavní cenu v Monkově soutěži. Trofej o to cennější, že porotě tehdy předsedal Herbie Hancock. Od té doby se začala psát Hamasyanova profesionální kariéra, během níž vydal už deset řadových alb.
To doposud poslední, s letopočtem vydání 2022, se jmenuje StandArt a přináší úpravy skladeb z Great American Songbook v podání Hamasyanova tria, v němž působí také kontrabasista Matt Brewer a bubeník Justin Brown. „Jestli existuje nějaká nevýhoda nových verzí skladeb z Great American Songbook, které každoročně vydávají zpěváci a jazzoví instrumentalisté, pak je to společný pocit, že písně jsou posvátné, nedotknutelné. Jako kdyby každý, kdo zpracovává Lauru nebo Body and Soul, podepsal pakt o neútočení a slíbil, že bude mezi základními stavebními kameny těchto písní pouze jemně nakračovat,“ říká Hamasyan. To, co se odehrává na StandArtu, je přesný opak. Známé melodie jen nenápadně probublávají, zatímco každý další aspekt hudby prochází živými a překvapivými proměnami. Hamasyan přistupuje k těmto písním jako ke cvičení na téma a variace. Vyvažuje předem připravené plochy s momentální spontánností improvizace a výsledkem jsou nové způsoby, jak slyšet staré melodie. Rtuťovitý Hamasyan, který v posledním desetiletí vydal nahrávky, na nichž se střetávají teskné folkové melodie s hutnými heavymetalovými hromy, zkrátka nemá zájem papouškovat starý jazyk. Jako hbitý myslitel miluje standardní repertoár – ale ne jeho standardní zpracování. Hledá v něm něco zvláštního a vytváří si svůj vlastní svět.