Jazz. Rock. Jazz-rock. Sofistikovaný pop. Během více než čtyř desetiletí prokázal legendární bubeník Simon Phillips mimořádnou schopnost vyniknout v různých hudebních prostředích. Jeho zvuk nejlépe charakterizují tři slova: přesnost, intenzita, emoce.
Už ve svých dvaceti letech Simon spolupracoval s ikonickými osobnostmi, jako jsou Jeff Beck, Jack Bruce, Pete Townshend, Mike Oldfield či Brian Eno. A také s umělci, kteří byli v 70. letech minulého století významnými průkopníky jazzrocku, mezi nimi například Al Di Meola, Jon Anderson, Jan Hammer nebo Stanley Clarke. Phillips hrál i s kultovními kapelami The Who, Judas Priest či Tears for Fears, nejvíce je však spjat s neméně slavnými Toto. S touto rockovou kapelou, která svého času získala i Grammy za nejlepší desku v hlavní kategorii, hrál Phillips více než dvacet let. Příznivci jazzu ho mohou znát mimo jiné ze sedmiletého působení v triu pianistky Hiromi či z autorského Protocolu.
Projekt Protocol spatřil světlo světa v roce 1989 v podobě pětistopého instrumentálního minialba demosnímků. Phillips se inspiroval především společným skládáním hudby s Tonym Hymasem pro desku Jeffa Becka There & Back. Výsledkem byly skladby s výrazně rockovým přístupem k jazzové fúzi. Vzhledem k obrovskému vytížení v roli bubeníka Toto i v dalších úspěšných projektech trvalo téměř čtvrtstoletí, než Phillips svůj Protocol oživil. V roce 2013 vyšel Protocol II a následovala další alba až k loňskému Protocolu V.
Letos je to přesně 20 let, kdy byl Phillips uveden do síně slávy magazínu Modern Drummer. Za tu dobu se ve světě hudby změnilo mnohé, Phillips však moderním bubeníkem zůstává i nadále.