Chris Morrissey & Kurt Elling feat. Charlie Hunter: SuperBlue
Baskytarista, zpěvák a skladatel Chris Morrissey dává ve své tvorbě průchod své lásce k jazzu, ale zároveň jí nechává prostupovat chytlavé melodie a rytmické cítění z poprockového světa. Kdekomu mohou tyto dvě galaxie připadat až příliš vzdálené, ale Morrissey je spojuje v dokonale vyvážený jin a jang.
Rodák z Minneapolis, který se v roce 2009 přestěhoval do New Yorku, je skutečný nezmar žijící tak trochu dvojí hudební život. Působí v indie rockových i popových kapelách, objíždí svět na turné s globální hvězdou Norah Jones, zároveň se však v každé volné chvilce naplno věnuje vlastní tvorbě. V té se projevuje jeho jazzem vypěstovaný cit pro harmonickou strukturu, zároveň však ke skládání písní přistupuje s otevřeností a značnou dávkou abstrakce. Při hraní se pak často vydává na nečekané hudební výlety do míst, kde jsou lvi. V takové skladbě dokáže odvyprávět poutavý příběh složený z bolestně krásných posmutnělých harmonií a melodií i temných a hutných zvuků. Když pak přidá zpěv, nejsou jeho slova pouhým sdělením, ale spíše dalším nástrojem, který přidává barevné tóny plné emocí. Jednoho tak nepřekvapí, že se jeho hudební cesty protínají i s umělci jako Mark Guiliana nebo Chris Thile.
Na JazzFestBrno zavítá s průřezem ze svého bohatého repertoáru čítajícího pět alb i s čerstvými novinkami, které připravuje vydat na další desce koncem letošního roku. Už první ukázky naznačují, že se opět můžeme těšit na přechody od minimalistických instrumentací až k využití celé nástrojové palety. Chris Morrissey zkrátka nenuceně a nenápadně otevírá prostor pro jednu z možných cest, kterými by se jazzem ovlivněná hudba mohla v budoucnu ubírat.
—
Kurt Elling patří mezi pár vyvolených, jejichž hlas poznáte ve zlomku sekundy. Jeho sytý baryton se ladně pohybuje ve čtyřoktávovém rozsahu a posluchačům se prodírá až do morku kostí. Elling s ním navíc nakládá jako virtuózní improvizátor a přesvědčivý vypravěč.
Rodák z Chicaga se už přes dvě dekády pohybuje v popředí jazzové scény, a to díky své umělecké odvaze, dynamice a originalitě. Ellingovy úspěchy exponenciálně zvyšuje skutečnost, že neustále vytváří nový vokální materiál. Činí tak mimo jiné psaním osobitých textů na známé melodie z pera největších osobností jazzu, jakými jsou John Coltrane, Keith Jarrett, Pat Metheny, Jaco Pastorius, Wayne Shorter nebo Joe Zawinul. Cizí mu nejsou ani prkna, která znamenají svět. Spoluvytvářel multidisciplinární představení pro chicagské divadlo Steppenwolf, v Jazz At Lincoln Center uvedl vlastní jazzový muzikál The Big Blind, v němž znovu mistrně propojuje poezii a hudbu.
Do Brna Elling zavítá s kapelou SuperBlue, s níž před dvěma lety nahrál stejnojmenné album plné nakažlivých beatů, bouřlivého funku a osobitých textů. Na podobě nahrávky se významnou měrou podílel kytarista Charlie Hunter, který se ujal i role koproducenta. Projektu SuperBlue dala vzniknout pandemie covidu. Repertoár se vzhledem k omezením rodil na vzdálenost 1000 mil. „Semínka projektu jsme společně s Charliem zaseli ještě před pandemií, ale pak jsme oba zůstali uvězněni doma. Jenže čas, který jsme díky tomuto specifickému období získali, se proměnil v pomyslný skleník pro růst něčeho nového. Nakonec semínka praskla a vyrostla z nich tato bláznivá, zvláštní, covidová květina,“ popisuje lyricky Elling. Proces psaní dal Ellingovi příležitost vrátit se k několika jeho dnes již známým vášním, jako je například generace beatniků, současná politika a prolínání autorské kontemplativní poezie do již existujících nesmrtelných balad. Vše přitom obaluje svěží energií současné jazz-funkové fúze.